Place de Saint-Vincent. 1322 m/alt. Baptisé fort Joubert. Fort, de peu d'emprise, construit sur ordre de Vauban, de 1693 à 1697, barrant le débouché de l'Ubaye qu'il domine de près de 800 m, sept km au sud-est (en amont) du confluent de la Durance. Son rôle se relativisa après l'annexion de l'Ubaye par la France en 1713, puis diminua encore avec le report de la ligne défensive à Tournoux. Vauban avait préconisé une tour fortifiée, mais la topographie imposa un ouvrage épousant au mieux la crête rocheuse alors appelée le Rocher de Guerre. Nous avons là un fort ayant la forme, à peu de choses près, d'un parallélogramme. Le front de gorge, bastionné, comprenait l'entrée en son centre. Le général Séré de Rivières décida de modifier ce fort où l'exiguïté était –et est encore- la règle. Les travaux s'effectuèrent en 1882 et 1883. L'entrée fut supprimée, murée et remplacée par une galerie percée dans le roc dans un retour du front sud-ouest. La tour centrale fut abaissée d'un niveau et le reste conservé en l'état hormis l'aménagement d'une plate-forme d'artillerie avec un parapet comprenant une niche pour les coups de sûreté dans sa partie nord. Nous y avons vainement cherché un magasin à poudre mis aux standards des directives de 1874 ou 1879. Par contre, au sommet du fort trône un paratonnerre (ayant conservé sa pointe) dont l'origine, fin du XIXème siècle, ne fait aucun doute. Depuis le saillant nord, une porte protégée permettait de joindre, 300 m au nord, la tour Vauban qui avait de meilleures vues sur la route du Lauzet à Seyne. Cette tour, circulaire et coiffée de hourds, était en pleine restauration lors de notre passage (05/2008), tout comme, d'ailleurs, la partie centrale du fort. Le fort de Saint-Vincent constitue un bon exemple des limites du concept "faire du neuf avec du vieux". Les crédits et moyens techniques étant limités, on avait tout avantage à construire ailleurs, ce qui fut fait avec la caserne défensive et la redoute du Chaudon. Depuis le fort, on a des vues imprenables sur le lac de Serre-Ponçon (dont la mise en eaux fut terminée en 1961). Le fort est une propriété privée, habitée. La visite en est possible sur demande et même conseillée tant pour la stupéfiante imbrication de ses éléments constitutifs que pour l'excellente cave où l'on peut acquérir à prix modique de délicieux breuvages mis en bouteille par les Z'Amis du fort saint-Vincent.

Festung von Saint-Vincent. 1322 M ü M. Getauft Fort Joubert. Fort, von geringer Ausdehnung, erbaut auf Befehl von Vauban, von 1693 bis 1697, das die Mündung der Ubaye sperrt, die es um fast 800 m überragt, sieben km südöstlich (stromaufwärts) des Zusammenflusses mit der Durance. Seine Rolle relativierte sich nach der Annexion der Ubaye durch Frankreich 1713, dann nahm sie weiter ab mit der Verlagerung der Verteidigungslinie nach Tournoux. Vauban hatte einen befestigten Turm befürwortet, aber die Topographie erzwang ein Werk, das sich bestmöglich dem Felskamm anpasste, damals Rocher de Guerre genannt. Wir haben hier ein Fort, das in etwa die Form eines Parallelogramms hat. Die bastionierte Kehlenfront umfasste den Eingang in ihrer Mitte. General Séré de Rivières beschloss, dieses Fort umzubauen, wo Enge –und ist es noch– die Regel war. Die Arbeiten fanden 1882 und 1883 statt. Der Eingang wurde beseitigt, zugemauert und ersetzt durch einen in den Felsen gebrochenen Gang in einer Rückkehr der Südwestfront. Der Zentralturm wurde um eine Ebene abgesenkt und der Rest unverändert belassen, außer der Einrichtung einer Artillerieplattform mit einer Brustwehr, die in ihrem Nordteil eine Nische für Bereitschaftsschüsse umfasst. Wir haben dort vergeblich ein Pulvermagazin gesucht, das den Standards der Richtlinien von 1874 oder 1879 entsprach. Dagegen thront auf der Fortspitze ein Blitzableiter (der seine Spitze behalten hat), dessen Ursprung, Ende des 19. Jahrhunderts, keinen Zweifel lässt. Vom Nordsaillant aus ermöglichte eine geschützte Tür, 300 m nördlich, den Vauban-Turm zu erreichen, der bessere Sicht auf die Straße von Lauzet nach Seyne hatte. Dieser Turm, kreisförmig und mit Hurden gekrönt, war während unseres Besuchs (05/2008) in voller Restaurierung, ebenso übrigens wie der Zentralteil des Forts. Das Fort Saint-Vincent stellt ein gutes Beispiel der Grenzen des Konzepts "aus alt neu machen" dar. Da die Kredite und technischen Mittel begrenzt waren, hatte man allen Vorteil, anderswo zu bauen, was mit der defensiven Kaserne und der Redoute von Chaudon getan wurde. Vom Fort aus hat man unvergleichliche Aussichten auf den Serre-Ponçon-See (dessen Flutung 1961 beendet wurde). Das Fort ist in Privatbesitz, bewohnt. Der Besuch ist auf Anfrage möglich und sogar empfohlen, sowohl für die verblüffende Verzahnung seiner Bestandteile als auch für den ausgezeichneten Keller, wo man zu moderatem Preis köstliche Getränke erwerben kann, abgefüllt von den Z'Amis des Forts Saint-Vincent.

Vesting van Saint-Vincent. 1322 m/hoogte. Gedoopt fort Joubert. Fort, van weinig omvang, gebouwd op bevel van Vauban, van 1693 tot 1697, versperrend de uitmonding van de Ubaye die het bijna 800 m overheerst, zeven km ten zuidoosten (stroomopwaarts) van de samenvloeiing met de Durance. Zijn rol relativeerde zich na de annexatie van de Ubaye door Frankrijk in 1713, dan nam nog af met het verleggen van de verdedigingslinie naar Tournoux. Vauban had een versterkte toren bepleit, maar de topografie verplichtte tot een werk dat zich zo goed mogelijk aanpaste aan de rotskam toen genaamd de Rocher de Guerre. Wij hebben hier een fort dat de vorm heeft, bij benadering, van een parallellogram. De gebastioneerde keelfront omvatte de ingang in zijn centrum. Generaal Séré de Rivières besliste dit fort te wijzigen waar benauwdheid –en is nog– de regel was. De werken vonden plaats in 1882 en 1883. De ingang werd geschrapt, dichtgemetseld en vervangen door een galerij doorboord in de rots in een terugkeer van de zuidwestfront. De centrale toren werd verlaagd met één niveau en de rest bewaard in staat behalve de inrichting van een artillerieplatform met een borstwering die een nis voor veiligheidsschoten in zijn noordelijk deel omvat. Wij hebben er vruchteloos een kruitmagazijn gezocht dat aan de standaarden van de richtlijnen van 1874 of 1879 voldeed. Daarentegen, op de top van het fort troont een bliksemafleider (die zijn punt heeft behouden) wiens oorsprong, eind 19de eeuw, geen twijfel lijdt. Vanaf de noordsaillant, liet een beschermde deur toe, 300 m ten noorden, de Vauban-toren te bereiken die betere zichten had op de weg van Lauzet naar Seyne. Deze toren, cirkelvormig en gekroond met hoeden, was in volle restauratie tijdens ons bezoek (05/2008), net zoals, trouwens, het centrale deel van het fort. Het fort van Saint-Vincent vormt een goed voorbeeld van de grenzen van het concept "iets nieuws maken met iets ouds". De kredieten en technische middelen zijnde beperkt, had men alle voordeel elders te bouwen, wat gedaan werd met de defensieve kazerne en de redoute van Chaudon. Vanaf het fort, heeft men onovertrefbare zichten op het meer van Serre-Ponçon (wiens onderwaterzetting voltooid werd in 1961). Het fort is een privé-eigendom, bewoond. Het bezoek is mogelijk op aanvraag en zelfs aangeraden zowel voor de verbijsterende verweving van zijn samenstellende elementen als voor de uitstekende kelder waar men tegen gematigde prijs heerlijke dranken kan verwerven gebotteld door de Z'Amis van het fort Saint-Vincent.

Fortress of Saint-Vincent. 1322 m/alt. Christened Joubert Fort. Fort, of little footprint, built on the order of Vauban, from 1693 to 1697, blocking the outlet of the Ubaye which it dominates by nearly 800 m, seven km southeast (upstream) of the confluence with the Durance. Its role became relative after the annexation of the Ubaye by France in 1713, then diminished further with the shifting of the defensive line to Tournoux. Vauban had recommended a fortified tower, but the topography imposed a work best fitting the rocky ridge then called the Rocher de Guerre. We have here a fort having the shape, more or less, of a parallelogram. The bastioned gorge front included the entrance at its center. General Séré de Rivières decided to modify this fort where cramped conditions were –and still are– the rule. The works took place in 1882 and 1883. The entrance was removed, walled up and replaced by a gallery pierced in the rock in a re-entrant of the southwest front. The central tower was lowered by one level and the rest kept as is except for the arrangement of an artillery platform with a parapet including a niche for ready-use ammunition in its northern part. We searched in vain for a powder magazine brought up to the standards of the 1874 or 1879 directives. On the other hand, at the summit of the fort stands a lightning rod (having kept its point) whose origin, end of the 19th century, is beyond doubt. From the northern salient, a protected door allowed reaching, 300 m to the north, the Vauban tower which had better views of the road from Lauzet to Seyne. This tower, circular and topped with hoardings, was under full restoration during our visit (05/2008), as was, moreover, the central part of the fort. Fort Saint-Vincent constitutes a good example of the limits of the "making new with old" concept. The credits and technical means being limited, it was most advantageous to build elsewhere, which was done with the defensive barracks and the Chaudon redoubt. From the fort, one has breathtaking views of the Serre-Ponçon lake (whose filling was completed in 1961). The fort is private property, inhabited. The visit is possible upon request and even recommended as much for the stunning interlocking of its constituent elements as for the excellent cellar where one can acquire at moderate price delicious beverages bottled by the Z'Amis of Fort Saint-Vincent.

Pevnost Saint-Vincent. 1322 m/n. m. Pokřtěna pevnost Joubert. Pevnost, malého rozsahu, postavena na rozkaz Vaubana, od roku 1693 do 1697, blokující ústí Ubaye, kterou převyšuje o téměř 800 m, sedm km jihovýchodně (proti proudu) od soutoku s Durance. Její role se zrelativizovala po anexi Ubaye Francií roku 1713, pak se ještě snížila s posunem obranné linie k Tournoux. Vauban doporučoval opevněnou věž, ale topografie vynutila stavbu co nejlépe přiléhající skalnímu hřebeni tehdy zvanému Rocher de Guerre. Máme zde pevnost mající tvar, přibližně, rovnoběžníku. Bastionová fronta šíje zahrnovala vchod ve svém středu. Generál Séré de Rivières se rozhodl upravit tuto pevnost, kde stísněnost byla –a stále je– pravidlem. Práce proběhly v letech 1882 a 1883. Vchod byl zrušen, zazděn a nahrazen galerií proraženou ve skále ve výklenku jihozápadní fronty. Centrální věž byla snížena o jedno patro a zbytek zachován v původním stavu kromě zařízení dělostřelecké platformy s parapetem obsahujícím výklenek pro bezpečnostní náboje v její severní části. Marně jsme tam hledali prachové skladiště upravené podle standardů směrnic z roku 1874 nebo 1879. Naopak, na vrcholu pevnosti trůní hromosvod (zachovavší si hrot), jehož původ, konec 19. století, nepřipouští pochyb. Od severního výběžku, chráněné dveře umožňovaly dosáhnout, 300 m na sever, Vaubanovu věž, která měla lepší výhled na silnici z Lauzet do Seyne. Tato věž, kruhová a zakončená podsebitím, byla při naší návštěvě (05/2008) v plné obnově, stejně jako, mimochodem, centrální část pevnosti. Pevnost Saint-Vincent představuje dobrý příklad limitů konceptu "dělat nové ze starého". Prostředky a technické možnosti byly omezené, mělo se všechnu výhodu stavět jinde, což bylo učiněno s obrannými kasárnami a redutou Chaudon. Z pevnosti jsou nezapomenutelné výhledy na jezero Serre-Ponçon (jehož napuštění bylo dokončeno roku 1961). Pevnost je v soukromém vlastnictví, obývána. Návštěva je možná na požádání a dokonce doporučena jak pro ohromující propojení jejích součástí, tak pro vynikající sklep, kde lze za mírnou cenu získat lahodné nápoje stáčené Z'Amis pevnosti Saint-Vincent.