Place de Saint-Vincent, sud de la place, 1884-1886. 2510 m/alt. Ouvrage de montagne, en forme de pentagone irrégulier, dépourvu de contrescarpe et dont les abords étaient défendus depuis des bastionnets. Son armement se composait de 4 x 95 mm Lahitolle alimentés à 350 coups/pièce. Importante position disposant de 2 postes optiques assurant le relais entre Grenoble (Saint-Eynard et Moucherotte), Montdauphin et Briançon, Cuguret à Tournoux et le fort du Coudon à Toulon. L’ensemble regroupe deux petites traverses-abri pour l’artillerie et un casernement de forme presque carrée accolé à l’escarpe du saillant ouest. L’entrée est précédée d’un petit fossé dont le côté externe est encore pourvu d’une impressionnante grille défensive. Le casernement, pour 40 hommes + 1 officier, est à l’épreuve du canon de campagne. Il est semi enterré et sa toiture forme terrasse pour l’artillerie. Le centre du bâtiment est d’ailleurs constitué d’un escalier-rampe, faisant face à l’entrée, sous lequel se trouvait le magasin aux combustibles. Un petit four à pain fut accolé au nord du bâtiment. Le coin ouest du casernement est une tour carrée faisant saillie de manière à pouvoir, par les créneaux de son étage intermédiaire, défendre l’escarpe des fronts de gorge et I-II, ainsi que les approches occidentales de la batterie. Le sommet, ou troisième niveau, de cette tour est totalement dévolu aux communications optiques. Les essais de liaisons optiques ne commenceront ici qu’en 1896 et il faudra attendre 1912 pour voir procéder à l’adjudication pour les travaux du nouveau poste optique de la batterie. Le troisième niveau a donc été ajouté ou, à tout le moins, modifié par la suite. Un plan ancien y indique deux créneaux par face, soit huit créneaux. En 2001 et 2002, la batterie fit l’objet d’importants travaux de restauration. La tour fut réparée (malheureusement sans respecter les créneaux originels), retrouva une toiture et le casernement fut étanchéifié. L’avenir de l’édifice semble assuré en tant que relais de randonneurs et skieurs. Plus connue sous le nom de "batterie du Col Bas". Parfois orthographiée "Dormillouze".

Festung von Saint-Vincent, Süden der Festung, 1884-1886. 2510 M ü M. Bergwerk, in Form eines unregelmäßigen Fünfecks, ohne Kontereskarpe und dessen Umgebung von Bastionetten verteidigt wurde. Seine Bewaffnung bestand aus 4 x 95 mm Lahitolle, versorgt mit 350 Schuss/Geschütz. Wichtige Stellung mit 2 optischen Posten, die die Relais zwischen Grenoble (Saint-Eynard und Moucherotte), Montdauphin und Briançon, Cuguret bei Tournoux und dem Fort Coudon in Toulon sicherstellten. Die Anlage umfasst zwei kleine Traversen-Unterstände für die Artillerie und eine Unterkunft von fast quadratischer Form, die an die Eskarpe des westlichen Salients angelehnt ist. Der Eingang wird von einem kleinen Graben vorausgegangen, dessen Außenseite noch mit einem beeindruckenden defensiven Gitter versehen ist. Die Unterkunft, für 40 Mann + 1 Offizier, ist gegen Feldkanonen geschützt. Sie ist halb eingegraben und ihr Dach bildet eine Terrasse für die Artillerie. Die Mitte des Gebäudes besteht übrigens aus einer Treppenrampe, die dem Eingang gegenüberliegt, unter der sich der Brennstofflager befand. Ein kleiner Backofen wurde im Norden des Gebäudes angebaut. Die Westecke der Unterkunft ist ein quadratischer Turm, der so vorspringt, dass er durch die Schießscharten seiner Zwischenetage die Eskarpe der Kehlenfront und I-II sowie die westlichen Annäherungen der Batterie verteidigen kann. Die Spitze, oder dritte Ebene, dieses Turms ist vollständig optischen Kommunikationen gewidmet. Die Tests der optischen Verbindungen werden hier erst 1896 beginnen und es wird 1912 dauern, bis die Ausschreibung für die Arbeiten des neuen optischen Postens der Batterie erfolgt. Die dritte Ebene wurde daher hinzugefügt oder zumindest später modifiziert. Ein alter Plan zeigt dort zwei Schießscharten pro Seite, also acht Schießscharten. In 2001 und 2002 wurde die Batterie umfangreichen Restaurierungsarbeiten unterzogen. Der Turm wurde repariert (leider ohne die originalen Schießscharten zu respektieren), erhielt wieder ein Dach und die Unterkunft wurde abgedichtet. Die Zukunft des Gebäudes scheint als Relais für Wanderer und Skifahrer gesichert. Besser bekannt unter dem Namen "Batterie des Col Bas". Manchmal "Dormillouze" geschrieben.

Vesting van Saint-Vincent, zuiden van de vesting, 1884-1886. 2510 m/hoogte. Bergwerk, in de vorm van een onregelmatige vijfhoek, verstoken van contrescarpe en wiens omgeving verdedigd werd vanaf bastionnetjes. Haar bewapening bestond uit 4 x 95 mm Lahitolle gevoed met 350 schoten/stuk. Belangrijke positie voorzien van 2 optische posten verzekerend de relais tussen Grenoble (Saint-Eynard en Moucherotte), Montdauphin en Briançon, Cuguret te Tournoux en het fort van de Coudon te Toulon. Het geheel groepeert twee kleine traverse-schuilplaatsen voor de artillerie en een kazernering van bijna vierkante vorm vastgehecht aan de escarp van de westelijke saillant. De ingang wordt voorafgegaan door een kleine gracht wiens buitenkant nog voorzien is van een indrukwekkend defensief traliewerk. De kazernering, voor 40 man + 1 officier, is bestand tegen veldkanon. Zij is half ingegraven en haar dak vormt terras voor de artillerie. Het centrum van het gebouw is trouwens samengesteld uit een trap-helling, tegenover de ingang, onder dewelke zich het magazijn voor brandstoffen bevond. Een kleine broodoven werd in het noorden van het gebouw vastgebouwd. De westhoek van de kazernering is een vierkante toren uitstekend op zodanige wijze om, door de schietgaten van zijn tussenverdieping, de escarp van de keelfronten en I-II, alsook de westelijke benaderingen van de batterij te verdedigen. De top, of derde niveau, van deze toren is volledig gewijd aan optische communicaties. De testen van optische verbindingen zullen hier pas in 1896 beginnen en het zal 1912 duren om de aanbesteding voor de werken van de nieuwe optische post van de batterij te zien plaatsvinden. Het derde niveau werd dus toegevoegd of, op zijn minst, later gewijzigd. Een oud plan geeft daar twee schietgaten per zijde aan, dus acht schietgaten. In 2001 en 2002 werd de batterij onderworpen aan belangrijke werken van restauratie. De toren werd hersteld (helaas zonder de originele schietgaten te respecteren), hervond een dak en de kazernering werd waterdicht gemaakt. De toekomst van het gebouw schijnt verzekerd als relais voor wandelaars en skiërs. Meer bekend onder de naam "batterij van de Col Bas". Soms gespeld als "Dormillouze".

Fortress of Saint-Vincent, south of the fortress, 1884-1886. 2510 m/alt. Mountain work, in the shape of an irregular pentagon, devoid of counterscarp and whose surroundings were defended from bastionnets. Its armament consisted of 4 x 95 mm Lahitolle supplied with 350 rounds/gun. Important position having 2 optical posts ensuring the relay between Grenoble (Saint-Eynard and Moucherotte), Montdauphin and Briançon, Cuguret at Tournoux and Coudon Fort at Toulon. The whole groups two small traverse-shelters for the artillery and a barracks of almost square shape attached to the scarp of the western salient. The entrance is preceded by a small ditch whose external side is still provided with an impressive defensive grid. The barracks, for 40 men + 1 officer, is proof against field gun. It is semi-buried and its roof forms a terrace for the artillery. The center of the building is furthermore composed of a stair-ramp, facing the entrance, under which was the fuel magazine. A small bread oven was attached to the north of the building. The west corner of the barracks is a square tower projecting so as to be able, through the embrasures of its intermediate level, to defend the scarp of the gorge fronts and I-II, as well as the western approaches of the battery. The summit, or third level, of this tower is totally devoted to optical communications. The tests of optical links will not begin here until 1896 and it will take until 1912 to see the adjudication for the works of the new optical post of the battery proceed. The third level was therefore added or, at the very least, modified afterwards. An old plan indicates two embrasures per face there, so eight embrasures. In 2001 and 2002, the battery was the subject of important restoration works. The tower was repaired (unfortunately without respecting the original embrasures), recovered a roof and the barracks was waterproofed. The future of the edifice seems assured as a relay for hikers and skiers. Better known under the name "battery of Col Bas". Sometimes spelled "Dormillouze".

Pevnost Saint-Vincent, jih od pevnosti, 1884-1886. 2510 m/n. m. Horská stavba, v podobě nepravidelného pětiúhelníku, postrádající kontreskarpu a jejíž okolí bylo bráněno z bastionků. Její výzbroj se skládala z 4 x 95 mm Lahitolle zásobených 350 náboji/dělo. Důležitá pozice disponující 2 optickými stanicemi zajišťujícími přenos mezi Grenoblem (Saint-Eynard a Moucherotte), Montdauphin a Briançonem, Cuguret u Tournoux a pevností Coudon u Toulonu. Celek sdružuje dva malé traversy-úkryty pro dělostřelectvo a kasárenství téměř čtvercového tvaru přiložené ke eskarpě západního výběžku. Vchod je předcházen malým příkopem, jehož vnější strana je stále opatřena působivou obrannou mříží. Kasárenství, pro 40 mužů + 1 důstojník, je odolné proti polnímu dělu. Je polozapuštěno a jeho střecha tvoří terasu pro dělostřelectvo. Střed budovy je mimochodem tvořen schodišťovou rampou, čelící vchodu, pod níž se nacházel sklad paliv. Malá chlebová pec byla přiložena k severu budovy. Západní roh kasárenství je čtvercová věž vystupující tak, aby mohla, prostřednictvím střílen její mezipatry, bránit eskarpu šíjových front a I-II, stejně jako západní přístupy baterie. Vrchol, neboli třetí úroveň, této věže je zcela věnován optickým komunikacím. Zkoušky optických spojů zde nezačnou až v roce 1896 a bude trvat do roku 1912, než bude provedena adjudikace prací nové optické stanice baterie. Třetí úroveň byla tedy přidána nebo, přinejmenším, následně upravena. Starý plán tam udává dvě střílny na stranu, tedy osm střílen. V letech 2001 a 2002 byla baterie předmětem důležitých restaurátorských prací. Věž byla opravena (bohužel bez respektování původních střílen), znovu získala střechu a kasárenství bylo utěsněno. Budoucí stavby se zdá zajištěno jako relais pro turisty a lyžaře. Známější pod názvem "baterie Col Bas". Někdy hláskována "Dormillouze".