Le but principal du fort d'Aubin-Neufchâteau, rue du colonel d'Ardenne, PFL 1, était de préserver le territoire de la Belgique de l'invasion des troupes allemandes en 1940. Sa construction débuta en avril 1935 pour se terminer le 10 mai 1940 avec le début de la guerre pour notre pays. Le fort faisait partie de la première ceinture de protection (PFL1) de la place de Liège. Dans les 2 000 mètres de galeries souterraines, 526 hommes défendirent notre liberté pendant 12 jours et 11 nuits d'enfer sous une pluie de fer et de feu. Ils reçurent une aide efficace des forts voisins de Barchon et Battice. Le 21 mai 1940, ils durent se rendre faute de munitions et de moyens de défense. Ils furent déportés pour 5 ans en Prusse orientale à Königsberg, actuelle Kaliningrad. Pendant les 5 années d'occupation par l'armée allemande, des troupes spéciales de la Wehrmacht entreprirent au fort de nombreux tests avec des armes alors secrètes. Ces tests laissèrent dans les murs de l'ouvrage des plaies ouvertes. Les dégâts étaient si importants que l'armée belge abandonna toute idée de reconstruction et laissa le fort ouvert à tous les vents jusqu'en 1989. C'est alors que quelques jeunes, aidés et conseillés par les vétérans, décidèrent de perpétuer le glorieux souvenir et d'ouvrir ce vestige de notre patrimoine architectural et militaire aux visiteurs.

Description du fort

La partie visible du fort d'Aubin-Neufchâteau est une colline broussailleuse de forme triangulaire. Chaque côté mesure approximativement 300 mètres. Le massif central comporte un bloc de combat à chaque angle. L'angle nord dispose d'un bloc tourelle (B1) ainsi que l'angle sud-est (B2). L'angle sud-ouest dispose d'un bloc d'infanterie comme entrée (B3) de l'ouvrage. Au centre du massif, un bloc mortiers (M) à trois embrasures assure la défense rapprochée. Le massif central est entouré d'un fossé sec de 12 à 15 mètres de largeur et d'un mur de contrescarpe de 4 à 6 mètres de hauteur. Le fossé 1-3 est battu par un coffre simple (C1) équipé d'un canon de 47, d'une mitrailleuse Maxim, d'un projecteur de 30 cm et d'un fusil mitrailleur. Les fossés 2-1 et 2-3 sont défendus par un coffre double (C2) équipé de deux canons de 47, de deux mitrailleuses Maxim, de deux projecteurs de 30 centimètres et de deux fusils mitrailleurs pour la défense du bloc. Au centre de l'escarpe 3-1 se trouve le bloc (EX) d'évacuation de l'air vicié. A mi-chemin entre (EX) et (M) se trouve un petit bloc d'évacuation de l'air vicié de secours (ex). Face au bloc d'entrée (B3), au-dessus du mur de contrescarpe, le bloc (C3) est équipé de deux cloches pour un canon de 47 et d'une cloche à deux embrasures pour un projecteur de 30 centimètres. Trois blocs ne sont pas visibles sur la vue aérienne. Il s'agit de la prise d'air observatoire (O), de la prise d'air, observatoire et entrée de temps de guerre (P) et du bloc non armé (K).

Das Hauptziel des Forts Aubin-Neufchâteau, rue du colonel d'Ardenne, PFL 1, war es, das belgische Territorium 1940 vor der Invasion deutscher Truppen zu bewahren. Der Bau begann im April 1935 und endete am 10. Mai 1940 mit dem Kriegsbeginn für unser Land. Das Fort war Teil des ersten Schutzgürtels (PFL1) des Platzes Lüttich. In den 2000 Metern unterirdischer Gänge verteidigten 526 Männer 12 Tage und 11 Nächte lang unsere Freiheit in einer Hölle aus Eisen und Feuer. Sie erhielten wirksame Unterstützung von den benachbarten Forts Barchon und Battice. Am 21. Mai 1940 mussten sie sich aufgrund von Munitions- und Verteidigungsmittelknappheit ergeben. Sie wurden für 5 Jahre nach Ostpreußen nach Königsberg, dem heutigen Kaliningrad, deportiert. Während der fünfjährigen Besetzung durch die deutsche Armee führten Spezialtruppen der Wehrmacht im Fort zahlreiche Tests mit damals geheimen Waffen durch. Diese Tests hinterließen offene Wunden in den Wällen des Werks. Die Schäden waren so erheblich, dass die belgische Armee alle Rekonstruktionspläne aufgab und das Fort bis 1989 allen Winden öffnete. Damals beschlossen einige Jugendliche, unterstützt und beraten von Veteranen, die glorreiche Erinnerung aufrechtzuerhalten und dieses Relikt unseres architektonischen und militärischen Erbes Besuchern zu öffnen.

Beschreibung des Forts

Der sichtbare Teil des Forts Aubin-Neufchâteau ist ein buschbewachsener dreieckiger Hügel. Jede Seite misst etwa 300 Meter. Die Zentralanlage weist an jeder Ecke einen Kampfblock auf. Die Nordecke verfügt über einen Turmblock (B1) ebenso wie die Südostecke (B2). Die Südwestecke hat einen Infanterieblock als Eingang (B3) des Werks. Im Zentrum der Anlage sorgt ein Mörserblock (M) mit drei Scharten für die Nahverteidigung. Die Zentralanlage ist von einem trockenen, 12 bis 15 Meter breiten Graben und einer 4 bis 6 Meter hohen Kontereskarpenmauer umgeben. Der Graben 1-3 wird von einer einfachen Kasematte (C1) bestrichen, die mit einer 47-mm-Kanone, einem Maxim-Maschinengewehr, einem 30-cm-Scheinwerfer und einem leichten Maschinengewehr ausgestattet ist. Die Gräben 2-1 und 2-3 werden durch eine Doppelkasematte (C2) verteidigt, die mit zwei 47-mm-Kanonen, zwei Maxim-Maschinengewehren, zwei 30-Zentimeter-Scheinwerfern und zwei leichten Maschinengewehren zur Blockverteidigung ausgerüstet ist. In der Mitte der Escarpe 3-1 befindet sich der Block (EX) zur Abführung verbrauchter Luft. Auf halbem Weg zwischen (EX) und (M) liegt ein kleinerer Reserveblock (ex) zur Abführung verbrauchter Luft. Dem Eingangsblock (B3) gegenüber, oberhalb der Kontereskarpenmauer, ist der Block (C3) mit zwei Panzerkuppeln für eine 47-mm-Kanone und einer Doppelschartenkuppel für einen 30-Zentimeter-Scheinwerfer ausgestattet. Drei Blöcke sind in der Luftaufnahme nicht sichtbar. Es handelt sich um den Beobachtungs- und Lufteinlass (O), den Lufteinlass, Beobachtungs- und Kriegszeiteingang (P) und den unbewaffneten Block (K).

Het hoofddoel van het fort Aubin-Neufchâteau, rue du colonel d'Ardenne, PFL 1, was het Belgisch grondgebied te behoeden voor de invasie van Duitse troepen in 1940. De bouw startte in april 1935 en eindigde op 10 mei 1940 met het begin van de oorlog voor ons land. Het fort maakte deel uit van de eerste beschermingsgordel (PFL1) van de vesting Luik. In de 2000 meter onderaardse gangen verdedigden 526 mannen onze vrijheid gedurende 12 dagen en 11 nachten van een hel onder een regen van ijzer en vuur. Zij ontvingen een doeltreffende hulp van de naburige forten Barchon en Battice. Op 21 mei 1940 moesten zij zich overgeven wegens gebrek aan munitie en verdedigingsmiddelen. Zij werden voor 5 jaar gedeporteerd naar Oost-Pruisen naar Koningsbergen, het huidige Kaliningrad. Gedurende de 5 jaar bezetting door het Duitse leger ondernamen speciale troepen van de Wehrmacht in het fort talrijke tests met toen geheime wapens. Deze tests lieten in de muren van het werk open wonden na. De schade was zo aanzienlijk dat het Belgische leger elk idee van reconstructie opgaf en het fort openliet voor alle winden tot 1989. Toen besloten enkele jongeren, geholpen en geadviseerd door veteranen, de glorieuze herinnering te bestendigen en dit overblijfsel van ons architecturaal en militair erfgoed voor bezoekers te openen.

Beschrijving van het fort

Het zichtbare deel van het fort Aubin-Neufchâteau is een ruig begroeide driehoekige heuvel. Elke zijde meet ongeveer 300 meter. Het centrale massief heeft aan elke hoek een gevechtsblok. De noordhoek heeft een torenblok (B1) evenals de zuidoosthoek (B2). De zuidwesthoek heeft een infanterieblok als ingang (B3) van het werk. In het centrum van het massief zorgt een mortierblok (M) met drie schietopeningen voor de nabijeverdediging. Het centrale massief is omgeven door een droge gracht van 12 tot 15 meter breedte en een contrescarpemuur van 4 tot 6 meter hoogte. De gracht 1-3 wordt bestreken door een enkelvoudige kazemat (C1) uitgerust met een 47 mm kanon, een Maxim-machinegeweer, een 30 cm zoeklicht en een licht machinegeweer. De grachten 2-1 en 2-3 worden verdedigd door een dubbele kazemat (C2) uitgerust met twee 47 mm kanonnen, twee Maxim-machinegeweren, twee 30 centimeter zoeklichten en twee licht machinegeweren voor de verdediging van het blok. In het midden van de escarp 3-1 bevindt zich het blok (EX) voor de afvoer van vervuilde lucht. Halverwege tussen (EX) en (M) bevindt zich een klein reserveblok (ex) voor de afvoer van vervuilde lucht. Tegenover de ingangsblok (B3), boven de contrescarpemuur, is het blok (C3) uitgerust met twee koepels voor een 47 mm kanon en een koepel met twee schietopeningen voor een 30 centimeter zoeklicht. Drie blokken zijn niet zichtbaar op de luchtfoto. Het betreft de observatie- en luchtinlaat (O), de luchtinlaat, observatie- en oorlogstijdingang (P) en de onbewapende blok (K).

The main purpose of Fort Aubin-Neufchâteau, rue du colonel d'Ardenne, PFL 1, was to preserve Belgian territory from the invasion of German troops in 1940. Its construction began in April 1935 and ended on May 10, 1940, with the beginning of the war for our country. The fort was part of the first protective belt (PFL1) of the Liège fortified position. Within the 2,000 meters of underground galleries, 526 men defended our freedom for 12 days and 11 nights of hell under a rain of iron and fire. They received effective aid from the neighboring forts of Barchon and Battice. On May 21, 1940, they had to surrender due to lack of ammunition and means of defense. They were deported for 5 years to East Prussia at Königsberg, present-day Kaliningrad. During the 5 years of occupation by the German army, special troops of the Wehrmacht undertook numerous tests at the fort with then-secret weapons. These tests left open wounds in the walls of the structure. The damage was so extensive that the Belgian army abandoned any idea of reconstruction and left the fort open to the elements until 1989. It was then that a few young people, aided and advised by veterans, decided to perpetuate the glorious memory and open this remnant of our architectural and military heritage to visitors.

Description of the fort

The visible part of Fort Aubin-Neufchâteau is a bushy triangular hill. Each side measures approximately 300 meters. The central massif features a combat block at each angle. The north angle has a turret block (B1) as does the southeast angle (B2). The southwest angle has an infantry block as the entrance (B3) to the structure. At the center of the massif, a mortar block (M) with three embrasures ensures close defense. The central massif is surrounded by a dry ditch 12 to 15 meters wide and a counterscarp wall 4 to 6 meters high. Ditch 1-3 is covered by a single casemate (C1) equipped with a 47 mm gun, a Maxim machine gun, a 30 cm searchlight and a light machine gun. Ditches 2-1 and 2-3 are defended by a double casemate (C2) equipped with two 47 mm guns, two Maxim machine guns, two 30-centimeter searchlights and two light machine guns for the defense of the block. At the center of escarp 3-1 is the block (EX) for the evacuation of foul air. Halfway between (EX) and (M) is a small reserve foul air evacuation block (ex). Opposite the entrance block (B3), above the counterscarp wall, block (C3) is equipped with two cupolas for a 47 mm gun and a two-embrasure cupola for a 30-centimeter searchlight. Three blocks are not visible in the aerial view. These are the observation air intake (O), the air intake, observation and wartime entrance (P), and the unarmed block (K).

Hlavním účelem fortu Aubin-Neufchâteau, rue du colonel d'Ardenne, PFL 1, bylo uchránit belgické území před invazí německých vojsk v roce 1940. Jeho výstavba začala v dubnu 1935 a skončila 10. května 1940 začátkem války pro naši zemi. Fort byl součástí prvního ochranného pásma (PFL1) pevnosti Lutych. V 2000 metrech podzemních chodeb bránilo naši svobodu 526 mužů po 12 dní a 11 nocí pekla pod deštěm železa a ohně. Obdrželi účinnou pomoc od sousedních fortů Barchon a Battice. Dne 21. května 1940 se museli vzdát pro nedostatek munice a obranných prostředků. Byli deportováni na 5 let do Východního Pruska do Královce, dnešního Kaliningradu. Během pěti let okupace německou armádou prováděly ve fortu speciální jednotky Wehrmachtu četné testy s tehdy tajnými zbraněmi. Tyto testy zanechaly v stěnách objektu otevřené rány. Škody byly tak rozsáhlé, že belgická armáda opustila jakýkoli záměr rekonstrukce a nechala fort otevřený všem větrům až do roku 1989. Tehdy se několik mladých lidí, podporováno a raděno veterány, rozhodlo uchovat slavnou paměť a otevřít tuto pozůstalost našeho architektonického a vojenského dědictví návštěvníkům.

Popis fortu

Viditelná část fortu Aubin-Neufchâteau je křovinatý trojúhelníkový kopec. Každá strana měří přibližně 300 metrů. Centrální masiv má v každém rohu bojový objekt. Severní roh má věžový objekt (B1) stejně jako jihovýchodní roh (B2). Jihozápadní roh má pěchotní objekt jako vstup (B3) do stavby. Uprostřed masivu zajišťuje blízkou obranu minometný objekt (M) se třemi střílnami. Centrální masiv je obklopen suchým příkopem širokým 12 až 15 metrů a protisvahem (kontreskarpou) vysokým 4 až 6 metrů. Příkop 1-3 je pokryt jednoduchou kasematou (C1) vybavenou 47mm kanónem, kulometem Maxim, 30cm reflektorem a lehkým kulometem. Příkopy 2-1 a 2-3 jsou bráněny dvojitou kasematou (C2) vybavenou dvěma 47mm kanóny, dvěma kulomety Maxim, dvěma 30cm reflektory a dvěma lehkými kulomety pro obranu objektu. Uprostřed eskarpy 3-1 se nachází objekt (EX) pro odvod zkaženého vzduchu. Na půli cesty mezi (EX) a (M) je malý záložní objekt (ex) pro odvod zkaženého vzduchu. Naproti vstupnímu objektu (B3), nad protisvahem, je objekt (C3) vybavený dvěma kopulemi pro 47mm kanón a jednou kopulí se dvěma střílnami pro 30cm reflektor. Tři objekty nejsou na leteckém snímku viditelné. Jde o pozorovací a vzduchový nasávací objekt (O), o vzduchový nasávací, pozorovací a válečný vstupní objekt (P) a o neozbrojený objekt (K).